Blatec - Historie

Historie

Blatec leží asi devět kilometrů na jih od Olomouce na mírně zvlněné rovině, která se svažuje na východ k řece Moravě (n. v. 207 metrů) a na západ k říčce Blatě (n. v. 213 metrů); nejvyšší nadmořská výška ve vsi činí 224 metrů. Na západ od vesnice vede silnice, spojující Olomouc s Tovačovem, železniční stanice Blatec se nachází na trase Olomouc Nezamyslice. Obcí protéká potok Romza, který pramení u Nedvězí a protéká katastry Bystročic a Kožušan - Tážal do Blatce, zde se stáčí k Charvátům a na konci jejich katastru se vlévá do Blaty.

Starý blatecký most přes Moravu (1910)

Blatec se nachází na katastru o rozloze 661 hektarů a patří do kategorie středně velkých obcí. Nejbližšími sousedy jsou na severozápadě Bystročice, na severu Táža-ly, na východě Grygov, na jihu Charváty a na jihozápadě Dubany, patřící již k okresu Prostějov.

Obci dalo název zcela nepochybně bláto, kterého zde bylo zejména v dávných dobách vzhledem k poloze mezi dvěma řekami nadbytek. Ovšem původně se dnešní Blatec nazýval Tážaly, resp. Velké Tážaly. Na tom se shodují historikové, kteří vycházejí z Listiny olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141 (dříve býval uváděn rok 1131), podle níž patřilo tehdy olomouckému kostelu (= kapitule) mj. i jedno popluží "v Tasalech". Tento název se poté objevil v Iatinsky psaných pramenech jako Magnus Dezal (r. 1412), Magnum Desal (1430), německy jako Desal (1356- 1363), Gross Desal (1400-1550) i česky jako Tážaly (1499 - 1500). Oba názvy se zřejmě určitou dobu používaly souběžně. Název Velké Tážaly po roce 1550 z pramenů zcela zmizel a místo něho se začal používat název Blatec. Lze tedy předpokládat, že Velké Tážaly s Blatcem v průběhu 16. století splynuly. Na tomto místě je třeba upozornit, že se v žádném případě u Velkých Tážal nejednalo o dnešní Tážaly - tato vesnice ostatně nepatřila nikdy k olomouckým městským statkům a v minulosti se nazývala Tážalky (Nešpor, V.: Dějiny roboty, str. 20, týž: Dějiny města, str. 49).

                                                                                                                      Mlékárna na pohlednici (1928)

Název obce se pochopitelně v prů-běhu staletí měnil a vyvíjel, takže se v pramenech, psaných latinsky, německy a česky, můžeme setkat vedle již zmíněného názvu Tážaly s několikadalšími variantami: např. v pramenech psaných latinsky se Blatec uvádí v roce 1508 jako Blatcze (1771 Blatze, 1828 Blatz), v pramenech psaných česky poprvé v roce 1492 jako Blatec (1587-1847 Blatce), v pramenech psa-ných německy poprvé v roce 1601 Blocz (později Blatze).
Ještě koncem 19. století byl Blatec zejména v zimě, ale i za deštivého počasí téměř ne-přístupný, obklopený jen poli a polními cestami. Širokou travnatou návsí, osázenou hruškami, protékal bahnitý potok. Náves byla upravena až po scelení pozemků v roce 1922 zásluhou bývalého blateckého nadučitele Aloise Grunta.

 Místní ochotnický spolek "U Dušánků" (1928)

Podle řídícího učitele Jarolíma Vavrdy byl Blatec ještě v roce 1944 "úplně uzavřen až na dva východy v severní části dědiny, jediné to spoje s okolním světem. Tyto brány stojí přesně proti  sobě, jedna na východ, druhá na západ; také snad něco napovídají o prastarých, nejistých dobách. Návsí protéká potok Romza, který se vlévá do hanácké Blaty. Za východní branou vznikla nová část vesnice, nazvaná Zá-braní. Je to dvojitá řada domků dříve deputátnických, teď malorolnických a dělnických. V uzavřené dědině jsou sedláci. Blatec se může rozšiřovat pouze za branami, vlastně jen za východní, neboť západní branou tlačí se vítězně pole až do dědiny. Za západními humny není stavebních míst". 

Dnes by už starý Blatec nikdo nepoznal.